Mlhovina Tarantule (známá také jako 30 Doradus, NGC 2070) je velmi velká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina. Nachází se v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku, jde o nejjasnější objekt v této nepravidelné galaxii. Název dostala podle svého vzhledu, připomíná pavouka – tarantuli. Nejprve byla kategorizována jako hvězda; že jde o mlhovinu, určil 5. prosince 1751 francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille.
Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M☉. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféřeoblast asi 30° (60 měsíčníchúplňků).
Vodík v mlhovině je ionizován horkými a mladými hvězdami a modrými veleobry v jejím jádru. Součástí mlhoviny je řada mladých hvězdokup, v mlhovině se také nachází nejaktivnější oblast překotného zrodu hvězd v celé Místní skupině galaxií.
V roce 1987 na okraji hvězdokupy vzplála supernova SN 1987A – první blízká supernova pozorovaná moderní technikou.
Hvězdokupa R136
V mlhovině Tarantule se, kromě mnoha jiných, také nachází velmi mladá hvězdokupa R136. V září roku 2001 v ní objevili astronomové Philip Massey, Laura R. Pennyová a Julia Vukovichová hvězdu, která byla v té době považována za nejtěžší známou ve vesmíru. Tato hvězda spektrální třídy O3 je jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38.
Pomocí spektrografu umístěném na Hubbleově vesmírném dalekohledu byly přesně změřeny parametry vzájemného oběhu obou složek této dvojhvězdy a z nich pak byla přesně určena jejich hmotnost. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M☉, její průměr je asi devětkrát větší než průměr Slunce (tj. asi 12,6×106 km), její povrchová teplota 50 000 K. Slabší složkou této dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 K. Oběžná doba je tři dny a devět hodin.
| Tarantule | |
|---|---|
Fotografie ze Spitzerova vesmírného dalekohledu.
|
|
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) |
|
| Typ | emisní mlhovina |
| Objevitel | Nicolas Louis de Lacaille |
| Datum objevu | 1751 |
| Rektascenze | 05h 38m 42s |
| Deklinace | -69°06′00″ |
| Souhvězdí | Mečoun (lat. Dorado) |
| Zdánlivá magnituda(V) | 8[2] |
| Úhlová velikost | 40’×25′ |
| Vzdálenost | 179 000 ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | ~500 ly |
| Označení v katalozích | |
| Jiná označení | NGC 2070, 30 Doradus |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |